Arete - Temná dcera III.

Stejně jak Harryho Pottera poznamenala smrtelná kletba, tak i něco poznamenalo mě. Všechno má své důsledky. Stejně i to že jsem byla počata mužem, který měl svoji duši (pokud ještě nějakou měl) rozdělenou na několik částí. Mé znamení nebyl blesk na čele, ale blesk na duši. Viděla jsem duše, duchy, ... říkejte tomu, jak chcete. Mluvili ke mně. Už od mala...

K panství Ald de Verde jsem měla zvláštní vztah už od dětství. V tomto panství nikdo nezemřel. Nikdo tu nezemřel otcovou rukou a proto se zde nenacházely žádné stopy černé magie, která by mi zabraňovala mluvit s těmi vybranými duchy. Mělo to i svoji nevýhodu. Nikdy jsem nemohla vyčarovat patrona. Moje "jizva" na duši mi v tom zabraňovala.

Arete - Temná dcera II.

Severus Snape, záhadná a přesto osoba, z které se dá číst jak v otevřené knížce. Jen musíte mít ty správné dioptrie, aby jste zahlédli to, co je schované pod povrchem. Věděla jsem, že až dokončím poslední ročník v Bradavicích, můj úkol bude u konce. Zbývalo "pouhých" devět měsíců. Devět dlouhých měsíců plných utrpení Severuse Snapa. Od té doby, co jsem dostala dopis od otce, se mnou nepromluvil jediné slovo ani při jediné hodině obrany proti černé magii. Nikdy jsem nebyla vyvolaná a když se o mě musel zmínit, tak jsem byla pouze slečna Raddle. To mu vydrželo, až do Vánoc.

V Malfoyovic sídle se konal Vánoční ples, který neoficiálně zněl: Ples Pána zla. A hádejte kdo musel přijmout pozvání, i když by rád seděl doma a pil kakao s marshmellow. Místo toho se tu musí plahočit ve společenském hábitu a dělat, že ho to nesmírně baví. A více než to, vyhýbat se mi.

Arete - Temná dcera I.

Arete Jenne Raddle, ehem... ano můj otec byl tak trochu sebestřední člověk, sebejistý egoista. Co si budeme vykládat svůj názor vnucoval více prostředky než vyhrožováním či únosem. Pro ránu nešel daleko. Taky to byl jeden z důvodů, proč se nedalo manželství mých rodičů považovat za šťastné. Taky kdo by se divil, když máte za manželku mudlu. Snad ještě horší by to bylo, kdyby byla mudlovská šmejdka. Myslím si, že kdyby ano tak by nebyla mezi živými. Můj otec neměl nic moc proti mudlům, "jen" nesnášel znečištění kouzelnické krve.

Deník čistokrevné I.

23.7. Londýn, Belgravii

Je týden před začátkem školního roku v mé nové škole v Bradavicích. A co navíc... dozvěděla jsem se hrůznou zprávu, kterou jsem musela více než v klidu přijmout.

V neděli k nám domů přišla Malfoyova rodina na slavnostní oběd. Samozřejmě přišel i Draco. Draca už znala, když byl malý chlapec, ale teď to nebyl on. Dříve byl hodný a laskavý a pak se něco stalo. Nevím co. Snad když mu zemřel pes Leo, jelikož od té doby jsme se přestali stýkat. Ale já nevím absolutně nic, protože mě nikdo nic neřekne.

A jelikož si moje rodina, přesněji můj otec, zakládá na tradici. Takže není divu, když můj otec nesnese, abych se více či méně podívala na jakéhokoli chlapce. Jedině, kdyby byl čistokrevný. Dnes bylo podle mého otce rozhodnuto. Těm všímavějším to již došlo. Stala jsem se snoubenkou Draca Malfoye. Ano, je tomu tak, i když nechci. Nemohla jsem si začít stěžovat nahlas. Mohla jsem jen v klidu sedět a přijmout to. V tu chvíli mě přešla chuť na ten skvostný oběd. 

A pak to šlo podle šlo podle otce. Dali nám prstýnky a oficiálně oznámili, že jsme snoubenci. Ani bych se nedivila, kdyby to bylo v zítřejším vydání Denního Věštce. Dracův prsten zobrazoval našeho orla mořského - náš rodinný znak. Můj zase jeho - hada. V každém byl oranžový drahokam s runou. Runy jsme ještě v Krásnohůlkách nestihli probrat. Mělo to být  součástí učiva čtvrtého ročníku. 

Přestoupení z Krásnohůlek, kvůli této ošemetné záležitosti. Jak moc se chci vrátit. Teprve minulý školní rok jsem získala prvního opravdového přítele. Nevím do jaké koleje budu přiřazena, ale odmítám jít do Zmijozelu, i když myslím, že tam skončím, už jen kvůli tomu, že jsem čistokrevná.

K tomu Harry Potter. V domě nelze přeslechnout jeho jméno, když se tu setkává banda smrtijedů. Jak se zdá, každý čistokrevný šílí, když slyší jeho jméno a jen myšlenka na něj je ubíjí. Jsem vděčná že já a mí sourozenci takoví nejsme. Necítím vůči nikomu zášť. Dokonce ani vůči Harrymu Potterovi.

Abych dokončila kapitolu s Drakem. Otec mi řekl, že mám chránit Draka svým vlastním životem. Poklepal mi na prstýnek a ten se rozzářil, čímž osvětlil celou místnost. A já jako obvykle nic netušila. 

Proto si kradu otázku, stojí Draco za můj život?

S dnešním zápisem končím. Zítra brzo vstávám. Musím si jít koupit věci do školy na Příčnou ulici.

                                                                                               Vaše Elea Emma Carrik

Hidden before your eyes

Snila jsem o něm. Vždy byl jiný, ale vždy to byl on. Znala jsem ho už od malička. Byl tu vždy v mých snech. Nezestárnul, jen se změnil. Byl jiným člověkem, ale uvnitř to byl pořád on. Znala jsem jeho jméno. Jeho život. Vše, co prožil. Viděla jsem jeho vyhrané války, prohnané bitvy. Jeho bolest. jeho radost, jeho smutek. Jako bych s ním stála, když uzamkl svoji rodinu v časovém zámku. Když ukradl TARDIS z opravny lodí na Gallifrey. Všechny útrapy s jizvou vesmíru, s Tichem. Když mu andělé vzaly společnici společně i s jejím manželem. Všechny jeho slzy. Všechnu jeho bolest.

Ale každý se ze snu musí probudit, jenže moje sny trvaly dlouho. Velice dlouho. Nikdy jsem se neprobudila. Až jednou, tehdy, když si pro mě přišel. Přišel mě vysvobodit. On, můj Doktor.

Základní kameny příběhu

Napsat kvalitní příběh není v dnešní době jednoduché. Svět je zahlcen amatérskými spisovateli, kteří sice píší s láskou, ale už mají o mnohem menší procento na úspěch. Proto bych chtěla sepsat pár rad, co jsem se na dnešním workshopu naučila a pochytila.

Jak to ve skutečnosti s úspěšností spisovatelů je?

Studie prokázali, že nejvíc spisovatelů, kteří píší systematicky, tak jsou nejvíce úspěšní viz tabulka.

úspěšní	neúspěšní
intuitivní	nejmíň	nejvíc
systematičtí	nejvíc	nejmíň

Deník čistokrevné III.

Elei ten den neměla moc času a ani nezačal moc optimisticky. Noc "probděla" i když spala. Trénovala na duševní úrovni a ráno si ji přišel vyzvednout Snape. Ano, čekal na ni před vchodem do nebelvírské věže v šest hodin ráno. Brumbál to nejspíš myslel doopravdy vážně. Takže Vás určitě napadne kolik rozruchu to udělalo, když byl oblečen stejně jako Elei ve sportovním oblečení. Mohlo sice být šest hodin ráno, ale v Nebelvíru byli i tací studenti, co měli některé předměty, také v nehorázně brzkou dobu. Měl na sobě černé oteplováky a vlasy měl sepnuté do gumičky. Vypadal opravdu svérázně. Wana protočil oči a povzdech si. Elei už Snapovi něco chtěla říci, ale ten přišel k ní, chytil ji za rukáv a v tu ránu zmizeli.

How I met your mother

Hello my cute slaves :*